Buck(Bak)přes horskou službu do útulku

5. května 2008 v 21:14 | Kiki |  Psí příběhy
To jsem já. Narodil jsem se na horský službě. Jsem buck (a ty to čti bak) A jsem malý roztomilý bernardýn. Od maminky mě však přendali k tátovi. Táta byl v jiné horské službě a učil mě vše, co se má bernardýnek naučit. Kolikrát jsme již od lidiček zasypaných lavinou slyšeli ,, Jé podívejte, ten pes zvládne ovládat toho mrňouse a ještě nás vytáhnout!" Nebo ,, Jé hele, pes a štěně, skvělý párek, hele pes, nech to štěně mě vytáhnout." a nebo neslyšíme nic, a to tehdy když je vše hrozné a lavina dokázala zasypat i zmrznout lidi. A jako každý jiný, i já vyrostl. Byl jsem krásný, milý, veliky pes, ale neposlouchal jsem. Lavina mohla kohokoliv zasypat ale já jen prošel kolem zasypaných lidí s úsměvem na tváři, že to vypadalo, že mně to evidentně baví čučet na lavinou přikrýté lidi; Každý pes, každý člověk a každé zvíře bylo a je dospělé. Já už jsem ze štěněčího věku vyrostl i když to tak nevypadá. Tahám po domě sud z pivem jakoby to byla hračka. Občas si dovolím jen olíznout kapku a padám k zemi. Jen omámeně štěknu a přiškrceně zakňučím. I PES SE KDYKOLIV MŮŽE OPÍT. No, a tak se mě vždy zastane paní když si náhodou trochu loknu. Jednou ale dostala málem infarkt i ona. Šli jsme zachránit lidi a já zlomyslně štěkl a před jeho očima se napil. Paní se začala omlouvat, ale pán nevnímal. Škytl jsem si. I kruci, když já mu vypil všechno pivo. To se stalo ještě 5x a ještě 1x navrh. Potom se paní naštvala. Odnesla mně do auta a ...
Hele jak ty stromy běží. Jdeme na procházku? Hele, pusť mně za nima, já je proženu!
Už jsem někde, kde jsem nebyl ani nepamatuji.ZVĚROLÉKAŘ TFUJ JSEM U ZVĚROLÉKAŘE! ZVĚROLÉKAŘ A JEHO ORDINACE JE OPRAVDU TO NEJHORŠÍ CO MNE MŮŽE POTKAT! A slyšel jsem paní ,,To zvíře neuvěřitelně zlobí!" Stáhl jsem uši. Nemyslíš mně ... že ne? Teď mně pan doktor vyzvedne na stůl a nastaví si injekci kterou pak nade mnou drží v ruce. Přibližuje se ke mně. Paní odešla a doktor mně chce píchnout; Najednou zavřu oči. Né, jen čekám na nejhorší.
Nic necítím, jen hebkost a měkkost . Já.. ŽIJU! Nezabil, neutratil mne! Naložil mne do auta a jede se mnou zřejmě do útulku!
Hej, do útulku nechci! Už tam ale jsem Nééé To néé ! NESMÍŠ MNĚ OPUSTIT, PÁNÍČKU! NÉÉ!
Nevím jestli se tento příběh stal ZDALEKA však ještě NENÍ konec!
Bylo mi to na nic! Panička( bývalá) si myslela že mně doktor utratil. Seděla u stolu z pánem a hrála karty. Pán najednou vykřikl. ,, Co jsi to udělala? Buck je mrtvý? To si nemněla udělat! Nemáš ráda zvířata a jdeš je utratit kvůli hloupostem! Víš co se říká? Čím víc znám lidi, tím víc miluji svého psa. KOLIK LIDÍ ZNÁŠ TY?? A podívej se na tátu Bucka! Vždyť se trápí jak pes! Na život se synem si zvykl!!! Buck nemohl a nemůže umřít! Je to můj nejlepší přítel a Artíčkův synáček. (Ano, Art je můj táta) Jdu ho hledat nebo koupit nového pejska! Jinak to asi nepůjde!" A dobrodružství začalo.
Páníček cestoval dnem i nocí, sněhem i deštěm, nejvíce zimním či nejteplejším dnem ruce mněl chvíli horké, chvíli studené, ale nevracel se ani za několik týdnů. Přes noc byl u spousty lidí, přespával až jednou: ,,Dobrý den, pustíte mne prosím dovnitř?"
,,Ne!" ,,Prosím! Hledám svého pejska! " Dořekl větu páníček. ,,Ne! Psa můžete hledat kdekoliv, spát můžete kdekoliv, ale u mne v bytě neuděláte ani minikrůček!"
Pán tedy odešel. Ruce mněl promrzlé na kost, začínala pravá veliká, zima.
Najednou se svalil do sněhu. Prý. Mezitím jdeme z tetami v útulku na procházku.
Jdeme pár KM.od útulku Najednou cítím známý pach. Začnu se na vodítku škrtit. Teta na mně křikne: ,,Co blázníš! nech toho!" Jaký nech toho! Neškrť mně!Pusť mně! Prosím! Najednou vidím něco na zemi. Člověk! A pán ke všemu! Jdu k němu.
,,Bucku, prosím vyřiď paničce zprávu že... Bucku! Bucku! ŽIJEŠ! Bucku! Zachráním tě pejsku můj zlatý!" Teta mněla ovšem námitky. ,,Jak se jmenujete?" ,,Co vás to zajímá! Adam Vodka" Teta zabručela něco jako: jsi pyšný na své jméno; vodku nemusíš kupovat! A začala opět šveholit.,,Marta Vodková je tvoje žena!?" ,,A- a- ano." Zašeptal pán. ,,Nedám ti psa! Přišel zvěrolékař a řekl že tvoje žena chtěla Bucka zabít!" Zařvala žena. Pán málem ohluchl. ,,Zlato, Bucku, budeme moc, moc plakat že tě nebudeme mít u sebe. A Artíček bude z nás nejsmutnější..." Dořekl pán a opravdu se rozbrečel. No, no! Nebreč, neplač. Páne,hele, olízneme se a budem štastní. No tak! Nastavuji mu hlavu. Olízni mně! No tak, já svůj úkol splnil!
Pán sebou najednou flákne do sněhu. ,,Není tu něco v pořádku. Páne! Páníčku! Pomóc teto! Haló!" Zoufale pánovi olizuji tvář. Olizuji a olizuji. ,,To nejde! Co řekne paní! Bude smutná! Budou plakat! Páne!"
Nebudí se. Teta v tu chvíli řekne: ,,Omdlel nebo to jen hraje! Uvidíme.... Dobrá Bucku, běž za pánem a domů." Pán se nebudí. Ale stale více a více modrá.
,,Musím ho zavést k vám domů" ...............................
DOMA:
Haló páne, probuď se! Paní mu měří teplotu. ,,40. Přesně čtyřicet!"
Čt- yři- cet ?! To- lik?! Néé TO NÉ-É!!!
Po pár hodinách- dnech- týdnech se pán pomalu hýbe a mluví. ,,Bucku, hop! No co je postýlka Bucku hop!" Starý dobrý pán. Dostanu se do útulku? Nebo nedostanu? To je na páníčcích! Počkat někdo zvoní. Pošťák! A nese dopis!
,,Milý Bucku, jak se máš? Já docela dobře a tvůj přítel Raf taky. Musím ti ale říci jednu věc. Martin - nejlepší přítel všech psů se nedopatřeníčkem ZTRATIL.
Všichni byli smutní, a ty by si byl taky. Co paní ? Rozmyslila si to? Jestli tě nechce, ať tě vrátí sem. Raf tě oplakal, když viděl že tu nejsi.
Posílám ti tvoji oblíbenou hračku, co si žvýkal v útulku! Ahoj Bucku, pozdravuj pána paní sebe a Arta.
Tvůj útulek(na několik kilometrů daleko) A teta Martina Šertadsová.
Mám pozdravovat tátu? Tatí! .....
Já :
Jsem roztomilý ale dospělý bernardýn ale mám stále velmi dětskou duši.
Milý pejsky má snad rád každý ne?
Tatí! Mám tě pozdravovat! A- tatí, proč nejsi v práci? ,,Víš malej, Mám právo na psí důchod. Je mi 5 let. Mám sice pracovat pořád, ale volno si zasloužím. Ty to můžeš vzít za mne. Jo, a mám pro tebe překvápko. Budeš starší bratr. Napadlo mne, Koho? Případně čeho, to mne už táta vedl ven a povídal si se mnou. Hele, malej, mně se po tobě tak stýskalo, že jsem každý večer ve stejnou hodinu ronil velký psí slzy. Mně, se po tobě tak stýskalo, že jsem každý den brečel 3x . To už jsme byli na místě. ,,Běž první malej!" řekl táta a já šel.
Šli jsme do obýváku. Z chodby do ložnice, a do obýváku. Táta si se mnou opět povídal cestou, ale nestálo to za to, protože jsme byli hned v obývacím pokoji. Hele tati, co to je? ,,Malej, hloupej,to jsi byl i ty!" Já? A tohle? Já byl hezčí! ,,Nebyl malej, všechna štenata jsou krásná." Štenata? ty malí hnědý a bílí potvůr... ,,Opovaž se to říci. TOBĚ SNAD VADÍ ŽE SE NARODILA ŠTENATA?"
Jo. Teď nebude chvíle klidu. ,,Bucku.." Juchů! To je poprvé co mi táta řekl jménem.
a tím končí můj příběh. Táta se naučil mi říkat jménem a v rodině máme další přírustky. Dál psát nemůžu, musím jít mamce pomáhat ty čerty položit do postele, podrbat na bříšku a potom teprve vždy usnou. Ahoj,
Váš Buck!
 

Lennyho příběh 6.část

5. května 2008 v 21:12 | Kiki |  Psí příběhy
Sakra, kde to jsem? V lese nebo v pralese? Ale, budu muset lovit? Já? Sám sobě? Zalezl jsem do liščí, neobydlené nory.
Doufám že to zvládnu. Blaženě se stočím do klubka. Usnu.
Probudí mne hlasité zvuky. Jdu se podívat ven. Prapodivný chlap s puškou v ruce míří na lišku. Rozběhnu se a skočím na něj.Vystřelí do vzduchu. S hrdě vztyčeným čenichem odkráčím pryč. Za sebou však slyším výstřel. Brok se mi mihl kolem hlavy. Další výstřel. Najednou neslyším jak sviští a v boku cítím bolest. Moje tlapky už mne neunesou. Zavrávorám a spadnu na čenich. Nic neslyším, jen vzdálené pištění. Motá se mi hlava. Opět usínám. Téměř do 3 hodin se vzbudím. Pokouším se vstát, jako tehdy, když jsem byl ještě štěně. Tak, jako i tehdy spadnu. Ale předtím jsem nepadal z takové výšky.Totiž… po pravdě řečeno, spadl jsem z normální výšky. Avšak ještě trochu blbnu, takže to vypadá že padám z výšky veliké. A teď se opravdu vyřítím z lesa a letím nevídanou psí rychlostí. A letím nebo skáču. A najednou se octnu na chatě kde bydlel pán se svojí ,,Manželkou" zrovna s Beskyd odjížděli a mě doslova ujeli. Najednou, pán něco Marii povídá a letí ven vyskočím na něj a pán se podívá na můj bok "Lenny co ti je?" Ale, to je jen rána od broku řekl jsem. A potom jsme nastoupili do auta.

Lennyho příběh 5.část

5. května 2008 v 21:11 | Kiki
,,Lenny prosím, musíš se uzdravit. Jsme pes a policajt a já se potřebuji něčemu chechtat. Budu se smát tobě ale slíbím ti jednu věc. Lenny,budu se o tebe starat jako o své vlastní dítě a ty mi za to budeš dělat šaška. Bereš?" No, beru! Jak bych to nemohl brát! To už páník znovu mele: "Lenny, uzdrav se, na tlapce budeš mít sice bebíčko, ale snad to nebude tak hrozný že se neuzdravíš! Jsme policajt a pes a já tě budu před těmi vlky chránit!" vyštěkl jsem:"To ne, prosímtě, páne, to nedělej. Vlci jsou zlá zvířata a kdybych v tom boji zůstal, už bych si tu s tebou asi nepovídal! Vždyť mi vyráželi po mordě i po krku! Oslintali a okousali mě jako kost! Nesmíš s nimi bojovat, nebo budeme marodit oba!"
Pak mě nechal samotinkého a já jsem si sedl a štěkl na svou budoucí paničku: Marie, prosím kousek masa! A maso už bylo přede mnou i s Marií a já jí přátelsky olízl. Potom jsem zalehl a začal snít… Páníček je pryč, a když zmizí Marie, bude to smůla. Copak se pes umí o sebe postarat? Zaběhl jsem do obýváku. Marie tam naštěstí byla a tak jsem se uklidnil.
A co dělá pán? Pomalu za ním jdu až do lesa a bafnu na něj. Vlci to uslyší a zaútočí na nás. Já budu pána chránit a vlci mně udělají další bolest, která bohužel nejde vyléčit. Veterinář mi dal mast která strašlivě štípe. Nevím co dál. Připadám si opuštěný… No, i snění mě koneckonců může zavést do katastrofy která se odehrává jen v mé hlavě. Mrknu na hodiny. Cože!? Pán už je pryč dvě hodiny? V tu chvíli k nám pán přišel. ,,Je tu krásná krajina…" Cože! Ty jsi šel na procházku a mě si nechal doma? Skočil jsem mu do řeči. Pán ale pokračoval ,,…Až na ty vlky" V tu chvíli jsem málem vyletěl z kůže a běžel ven. V lese jsem chytl dobrou stopu. Najednou jsem se rozběhl za motýlem a …
 


Lennyho příběh 4.část

5. května 2008 v 21:10 | Kiki |  Psí příběhy
Hned v 7 : 00 jsme vyrazili z domova. Marie se mnou seděla v zadu a první dobrodružství začalo již na cestě. Cesta byla dočista a úplně ucpaná a tak jsme jeli po dálnici místo tří hodin pět hodin. Na místo jsme dorazili až v 1 odpoledne. Hned jsme šli na procházku, ale ani nevím kde jsme byli.
Na procházce jsme byli asi hodinu. Potom jsme si šli"schrupnout"a potom opět procházka. Ale tam se to stalo. Marie šla vepředu a najednou na ni vyskočil vlk.(OH… Začínám uvažovat nejsme-li v Beskydech) A za ním další. Skočím před Marii a začnu jí chránit. Zatím si promluvím s vlkem. "Jestli uděláš ještě krok rozdrtím tě svými ostrými zuby, potvoro!" Avšak vlk se nenechá urážet.
"Tak ty mi budeš říkat potvoro? Mrňousi, jsi na ubránění pánů sám! Nás je celá smečka. Pána ani paní neubráníš. My zdoláme nejdříve tebe a potom i ty tvoje pány!"
A to neměli říkat vyštěkl jsem:"Tak si to se mnou rozdejte,vy bábovky, co porád jenom sedí doma na zadku a vyprávějí vlčatům pohádku o neposlušných kůzlátkách a červené karkulce,kterou však myslivec nezachrání, protože dostal chřipku! Do boje bábovky a ty svoje hloupý vlčí štěňata někam schovejte nebo si z nich spolu s páníkama uděláme rohožku před dveře He? Už se najednou bojíte že!?" To jsem ale přehnal. Vlk se na mě vrhl a už jsme se "rvali" hlava nehlava. Vyskočil jsem z boje a štěkl:"A na pány nejdeš!" vlk se otočil a odešel. Já, po třech docapal za policajtem Milanem a ten mne vzal do náruče a odvedl domů. Moje packa nedopadla dobře. A policajt mi slavnostně slíbil správnou věc….

Lennyho příběh 3.část

5. května 2008 v 21:10 | Kiki |  Psí příběhy
U policajta si žiju jako… jako král. Chodíme na procházky a jedna byla tak dlouhá, že když jsme se vrátili, ani jsem se neudržel na tlapách a usnul jsem.
Ovšem že na procházky jsme chodili když jsme měli volno, totiž, takový policejní pes nemá na práci jednu nebo dvě věci. Tu jsou drogy, tam veliké nebezpečí, inu, nic lehkého. Po paničce se mi ovšem také stýská jak psovi, což policajt poznal již druhý den co si mne odvezl. Jednou jsme šli na procházku a vidíme jak u jednoho domu kolem kterého prochází mladá dáma, zastavila motorka. A na ní byli dva lidi. Jeden hned seskočil a běžel k dámě. No, že voněl se říci nedá. A muž jí sebral kabelku. Potom se chystal naskočit na motorku a ….
Pán mi nic nemusel říkat. Ze zadu jsem na lupiče skočil a výhružně vrčel:"Vrrať té dámě tu kabelku ty lupiči, podvodníku a nevychovanče, nebo tě kousnu do krrku a bude po tobě. Jak si vůbec můžeš dovolit loupit takovou krrásnou slečnu co!? Vrrr haf!" A policajt skočil na lupiče a dal mu želízka. Kamarád lupiče, na motorce radši odjel. (Jo, a kdo myslí že při řeči na někoho trochu ráčkuji, je na velikém omylu. Jen se snažím pořádně zdůraznit písmenko R.) Páníček zavolal policii a mezitím si popovídal se svojí novou přítelkyní. V obličeji byl celý rudý a i já měl za chvíli o pozornost postaráno. "To je ale pěkný pejsek. A jak se jmenuje?" Policajt zrudl ještě víc a vykoktal: "Jmenuje se Lenny… Ehm…. Je to německý ovčák… ehm…" Dál už nemohl říci ani slovo. Vypravil ze sebe jen:"Přijďte prosím zítra na policejní stanici. Popovídáme si trochu." Štěkl jsem. No, uznejte, nemůžou se bavit jen mezi sebou. Já k nim taky patřím. Druhý den slečna přišla a povídá:"Dobrý den, jsem Marie Hrubomířova." Pán opět zčervenal a řekl :"A já jsem Milan Petr."
S Marii jsem chodil na procházky, pokud u nás byla. Mezi námi dvěma však bylo nějaké veliké přátelství. Když mě chtěla pohladit, dovolil jsem jí to až po té, co jsem jí olízl nos.
Milan se mnou chodil na procházky ale vždy zavolal do té nějaké policejní stanice kvůli zloději a tak. Jednou se mnou zašel do nějaké zahrady a pán mne převedl přes kladinu. No, převedl, nedokázal jsem to. Po chvíli chůze jsem spadl na tlamku. Vykvikl jsem bolestí. Pán se mnou šel tedy do další disciplíny a to mi řekl sedni a začal couvat. Šel do zadu, ale ušel stěží dva metry. Na chvíli strnul a pak zařval až to bylo slyšet přes celou zahradu. "Fuj, ty jsi ale potvora,tohle dělá policejní pes, ani minutu nesedí na místě potvůrko jedna!?"
Vyletěl jsem přes celé hřiště za pánem, předníma tlapama na něj skočil a veškerou sílu "přendal" do tlap, takže Milan byl za chvíli na zemi. Potom mi opět řekl sedni a zůstaň a šel pár metrů ode mne. Pochopil jsem. Tohle byl cvičák, o kterém pán pořád mluvil. Potom na mne zavolal:"Lenny!" Ihned jsem přiběhl a najednou se veškerá sláva točila okolo mne. "Výborně Lenny! Super!"
Došli jsme domů a Marie se nás zeptala jak bylo. Policajt- Milan odpověděl:,,Náš Lenny je chlapík, viď Lenýšku. Za to ti připravím, co nejdříve to půjde výlet, překvápko. Těšíš se?"
Přátelsky mne podrbal po bradě a já štěkl:,,Díky páníčku, výlety a překvápka, to je moje!"

Lennyho příběh 2.část

5. května 2008 v 21:09 | Kiki |  Psí příběhy
Jednou moje paní odešla - a vrátila se až večer. Smutně jsem zakoulel očima. To snad ne! Kam to moje paní asi mizí? Já už jsem si asi na ní zvykl! Další den paní zase zmizela. To se opakovalo ještě asi 10 dní až ...
Probudil jsem se ve tři v noci. ,,Paní, paničko, kde jsi? Kde, odpověz"! Zoufalý hopsnu do její postele. Paní se nevrátila ani ráno! ,,Tak, ale co jídlo! Paničko pojď mi udělat něco k jídlu.
Jo, a strašně potřebuji pustit ven!" Já už to prostě nevydržím - a udělal jsem loužičku. Čtvrtý den vysíleně lehnu a ráno se nevzbudím.
Slyším jen něco divného. "Co to je? Co to houká? Policie? Myslí si snad, že jsem zakousl svoji milovanou paní?"
To už ale slyším další slovo. "Malá, my tě vezmeme na správné místo." Řekl jeden z policajtů a klíčema, které mu paní zřejmě půjčila, se snažil dostat ke mně. "Tak dělej, víc loužiček už dělat nechci! Koneckonců," zauvažoval jsem "co když mne chtějí opravdu zabít kvůli hlouposti, co když se zjistí, že úraz paničky mám na svědomí já! Nechci se svést v tom policajtským autě!
Radši tady nebudu jíst a pít!" To už je ale policajt u mne.
" Běž prrryč! Vrraf! Nedotýkej se mne a uhni nebo… "
Skočím po policajtovi a zakousnu se mu do ruky. ,,Neboj se maličká… Jé, ty jsi pejsek, budeš hodný a pustíš moji ruku, že jo!" Vykulil jsem oči. ,,Jůů ten to se psy ale umí!" Ruku jsem nepustil. Tu vidím jak přichází jiný pán v bílém plášti. Veterinář přišel chudákovi policajtovi pomoci. Cítím jen, jak se dotkl mé tlamy a místo policajtovi ruky tam dal svoji. "Hele, tenhle si o kousnutí dokonce říká!" Veterinář se žuchnutím dopadl na zem. "Ú, ty jsi tíha" Posadil jsem se mu na hruď a veterinář začal sípat. S úsměvem na tváři jsem vyplázl jazyk a takovýto obličej jsem ukázal policajtovi ,,Ty potvor…"
Řekl policajt a já zasunul jazyk do tlamy a procedil mezi zuby větu, která by mu vyrazila dech, kdyby rozuměl psům.
Ta věta totiž zněla " opovaž se to doříct, nebo zasednu i tebe stejně jako tohohle veterinářského houžvičku a místo policajta z tebe bude houbička na nádobí !!" Po této větě jsem opět vyplázl jazyk a policajt řekl, že takové psy, které vyzrajou nad tak chytrým policajtem jako je on, by měl dát do psího vězení, ale jelikož žádné neexistuje, a když, tak ne u nás, nechal mě být a místo toho se rozchechtal, že nemohl přestat a málem se ani nenadechl. Jeho dlouhý proslov, mě totiž nebavil, a tak jsem na veterinářově hrudi svinul své tělo do srdíčka. A veterinář? Ani se neptejte. Jen lapal po dechu. ,,Jak to, že je to zvíře tak chytrý…" potom říkal, že by měl policajt tu ,,Potvoru" odvézt, ale v tu chvíli jsem se na veterinářově hrudi postavil a výhružně zavrčel. No, a veterinář opět zalapal po dechu a omdlel. Z omdlení, nebo možná spánku povídal, že se nedal do boje s milým vlčáčkem, malým ňunínkem, jak říkala panička, nýbrž se zabijáckým bejkem, který ke všemu pije krev. Teď jsem vyskočil a stále ležícího veterináře kousl pořádně do břicha a hned seskočil. "Tumáš, a poznal jsi konečně, že nejsem býk, ale pes, jelikož býk neumí kousnout do břicha?" Policajt se chechtal, veterinář ječel a já kňučel. "Ten zmatek, ten zmatek! To snad nemůžete utichnout?" Policajt se přestal chechtat a mrkl na mě. Když jsem mu mrknutí oplatil, řekl mi hodný pejsek. Najednou mne chytil za kůži za krkem. Uchechtaný policajt křikl na veterináře "A ty přines vodítko! Co nejdřív!"
Veterinář podal policajtovi to vodítko. Ten mi ho připnul k obojku a potom řekl : "A dělej, jedeme."
Naložili mne do auta, kde jsem jako prve svinul do klubka své tělo. Policajt vážně pravil : "Kolego, nevíte, co tam ten pes dělá?" a trochu se uchechtl, když viděl, jak otvírám tlamu a zívnu si. Poté jsem opět vyplázl jazyk. Policajt se opět uchechtl a soustředil se víc na jízdu než na mne. Já jsem si nacvičoval další trik. Drbal jsem se za uchem a dělal při tom různé obličeje.
Policajt najednou zařval : "Uhni! Vždyť tě zajedu…" po chvíli větu dořekl: ,,…zajíci jeden pitomej!" Potom se opět otočil na mě. ,,Tak co Lenny?" A opět se rozchechtal, až mu tekly slzy, ale já mu je utřel tou nejjemnější žínkou, kterou jsem měl zrovna po ruce (pardon- po tlapce) svým jazykem. Policajt se otočil a opět vykřikl. Bum! ,,Bouračka, nic se nestalo, odneslo to jen auto. Nechce jet dál." Řekl klidně a zažertoval. "Nejdřív se podíváme do kapsy a potom na to, kolik takové policejní auto stojí." Zasmál jsem se a dodal jsem : " A potom na to, co je zvěrolékaři. Přijít o takovou hlavu a dobrou práci by nešlo!"
Nikomu nic opravdu nebylo, atak jsme šli tedy pěšky. Vždyť to bylo jen asi 20 km cesty. Došli jsme tam a já jsem olízl policajtovi nos a na veterináře jsem přátelsky skočil. Nikdo to nevydržel a dokonce i policajtovi ukápla slza, kterou mi otřel do kožichu.
"Oblíbil jsem si tě, Lenny" dodal policajt, pak se otočil a rychle zmizel. Doba, strávená v útulku, se mi zdála velmi dlouhá, ale byl to jenom týden. Všichni procházeli kolem mého kotce jaksi znechuceně. Jednou ale kolem mého kotce prošel policajt s veterinářem a ukázal mi listinu
"Milý Lenny,
tuším, asi správně, že se ti po mne stýská. Lenýšku, to je život!
I já ho mám těžký. Jak víš, poslední dobou jsi spotřeboval hodně suchárků a musela jsem ti je chodit kupovat. Teď je ale náledí a já si zlomila nohu. Musela jsem ihned do nemocnice, proto jsem se nevrátila. Navštívit mě přišli velmi milí lidé. Ti tě asi odchytili že? Pracovnice zde v nemocnici však říkají, že nemám mít se zlomenou nohou žádné zvíře. Předávám tě do dobrých rukou a určitě si za ten dopis rád. Nebýt těchto dvou velmi hodných pánů, co ti tento dopis donesli, jsi o mě neměl žádné zprávy. Budeš v péči těchto lidí. Pozdravuj všechny a možná navždy se s tebou loučí
Tvoje panička"
Takže od teďka jsme spolu. Jo, a policajt se aspoň má čemu chechtat a má konečně svého psa. Co? Já, že se na to koukám optimisticky? Hmm.. možná. Malinko se mi pořád po paničce stejská. Ale stejně je to jen doporučení a rada. Paní mně možná, při troše štěstí spatří. A při troše štěstí, spatříte vy moje třetí pokračování…

Lennyho příběh 1.část

5. května 2008 v 21:08 | Kiki |  Psí příběhy
Ahoj, ty možná nevíš kdo jsem, že ano? Jestli chceš (ovšem proč bys nechtěl), povím ti svůj příběh!!Narodil jsem se asi před 5-ti až 6-ti lety mojí hodné mamince.Protože však maminka byla Chodský pes a tatínek Německý ovčák, byl jsem chundelatý jako klubíčko. Měl jsem ještě tři sestřičky a bratříčka. Ti ale hned po 4 měsících našli nový domov. 1. sestřička se jmenovala Lajka. Malý rváč brrr! Ta mě vždy přeprala, málo jedla, jinak rozkošná fenečka. 2. sestřička trošku starší, ale slabší, se jmenovala Rita, krásně zbarvená a také chundelatá. No nádhera! 3. sestřička se jmenovala Elsa. Roztomilá, nádherná, ale silná - ještě teď mě od ní bolí ouško. Hodně jedla a jako my je zdravá. 4. bratříček Argo je smutný, ale hezký a zdravý pejsek.A já? Já jsem pejsek hodný, inteligentní, rozkošný a ovšem taky zdravý - no a více se podobám tatínkovi. Teď jsem půl hodiny vyprávěl o sourozencích, tak jdeme na ten příběh. Narodil jsem se v útulku. Sourozenci měli tedy nový domav a jen já jsem zůstal s maminkou a tatínkem. Jednoho dne, hned jak jsem se probudil, přišel si pro mě jeden pán a řekl:,,Musím koupit své holčičce k svátku pejska.Už si ho přeje asi přes rok". Pán z útulku se zeptal, jak má pejsek vypadat, jak má být velký, co to bude za rasu, a tak dále. Prohlídl si Britu, Gina, Alana, Ořecha a u mě se zastavil a prohlížel mě pěkně dlouho a pak se usmál.
,,Můžu si vzít tohle štěně? Pejskům jsem přinesl granule a 2 hračky. Jestli chcete, dám vám i peníze".Pán z útulku řekl, že nechce peníze, že si mě můj budoucí pán může vzít.Můj nový pán si mě tedy odvezl a cestou se ještě zastavil v obchodě pro psy a koupil piškotky a cedulku na vratas nápisem ,,Tady hlídám já! Potom koupil obojek, vodítko, granule, známku, pelíšek a nějaké hračky. To vše společně se mnou dal té holčičce k svátku. Měla radost nejvíc ze mě a ze známky, na které bylo napsáno: Míša. Chodila se mnou na procházky, učila mě povely a měla mě ráda. Válela se v bahně (ovšem já ji k tomu svedl) a vždycky, když mi v parku házela klacíčky, rozběhl jsem se za nimi, nekoukal jsem pod nohy a udělal jsem kotrmelec.Vše ale skončilo, když mi byly 2 roky. Babička jí přinesla štěně zlatého retrívra, který si se mnou sice asi půl hodiny hrál, ale holčička mě objala a zamávala mi, já jí olízl tvář a to už mě její táta vzal a vezl daleko, daleko kdo ví kam. Najednou vystoupil a vzal mě do náruče.Začal jsem hrozně hlasitě výt a štěkat, protože jsem věděl kam jdu. Byl to útulek, jak jsem poznal a byli tam cizí psi i nějaká paní. Olízl jsem páníčkovi tvář a kníkl jsem. Nebyla tu ani maminkaani tatínek ani jiní známí pejsci. Zase jsem byl v útulku dlouho a skoro jedinou noc nespal. Bolela mě hlava a moc se mi stýskalo. Jednoho rána jsem se probudil v nějakém domě.Asi si mě někdo koupil, když jsem spal, řekl jsem si. Šel jsem se po bytě rozhlédnout. Usmál jsem se, když jsem viděl misku se jménem LENNY. Miska byla plná masa. DOUFÁM ŽE TOMUTO PÁNÍČKOVI MŮŽU VĚŘIT!!!




Bleskovky

13. dubna 2008 v 20:15 | Kiki |  Bleskovky
1.Ahojik!
2.Jak se máš?
3.Kdo je lepší?Vanessa Hudgens nebo Ashley Tisdale?
4.Líbí se ti můj blog?
5.Co chceš na diplom?
6.Papa!!


Avatary koní

2. dubna 2008 v 21:10 | Kiki |  Animace koní
No co není to kůň ale patří to k nim!!!Ne??...
Zatím jen pár, ale časem tady toho bude víc!!!......

Ashley Tisdale bez make-upu

1. dubna 2008 v 18:14 | Kiki |  Ashley Tisdale bez make-upu
Určitě je hezčí bez make-upu než Vanessa

Sedlovna

1. dubna 2008 v 17:58 | Kiki |  Ve stáji

Sedlovna

Je to místnost,kam se
ukládá jezdecká výstroj
a sedla.Je třeba v ní
udržovat perfektní
pořádek.


Ttroy Bolton

29. března 2008 v 11:07 | Kiki |  Troy Bolton

Ve stáji

27. března 2008 v 20:51 | Kiki |  Ve stáji
Někteří koně stráví celý život
ve stájich,zatímco jiní se do
stáje prakticky nedostanou.
stáj musí být prostorná
a vzdušná,kůň potřebuje dostatek místa,
aby si mohl lehnout.Musí mít také
uzavřené prostory pro skladování
krmiva,do nichž se nedostanou
hlodavci.Chovatel se také musí
pečlivě starat o jezdeckou výstoj
a další pomůcky.

Krmení

27. března 2008 v 20:10 | Kiki |  Krmení koně
Ustájený kůň dostává
nejčastěji seno.Jezdecký
kůň potřebuje vyváženou
krmnou dávku s přídavkem
minerálů a vitaminů.

Gabriella Montez

26. března 2008 v 19:41 | Kiki |  Gabriella Montez

Kam dál