Lennyho příběh 2.část

5. května 2008 v 21:09 | Kiki |  Psí příběhy
Jednou moje paní odešla - a vrátila se až večer. Smutně jsem zakoulel očima. To snad ne! Kam to moje paní asi mizí? Já už jsem si asi na ní zvykl! Další den paní zase zmizela. To se opakovalo ještě asi 10 dní až ...
Probudil jsem se ve tři v noci. ,,Paní, paničko, kde jsi? Kde, odpověz"! Zoufalý hopsnu do její postele. Paní se nevrátila ani ráno! ,,Tak, ale co jídlo! Paničko pojď mi udělat něco k jídlu.
Jo, a strašně potřebuji pustit ven!" Já už to prostě nevydržím - a udělal jsem loužičku. Čtvrtý den vysíleně lehnu a ráno se nevzbudím.
Slyším jen něco divného. "Co to je? Co to houká? Policie? Myslí si snad, že jsem zakousl svoji milovanou paní?"
To už ale slyším další slovo. "Malá, my tě vezmeme na správné místo." Řekl jeden z policajtů a klíčema, které mu paní zřejmě půjčila, se snažil dostat ke mně. "Tak dělej, víc loužiček už dělat nechci! Koneckonců," zauvažoval jsem "co když mne chtějí opravdu zabít kvůli hlouposti, co když se zjistí, že úraz paničky mám na svědomí já! Nechci se svést v tom policajtským autě!
Radši tady nebudu jíst a pít!" To už je ale policajt u mne.
" Běž prrryč! Vrraf! Nedotýkej se mne a uhni nebo… "
Skočím po policajtovi a zakousnu se mu do ruky. ,,Neboj se maličká… Jé, ty jsi pejsek, budeš hodný a pustíš moji ruku, že jo!" Vykulil jsem oči. ,,Jůů ten to se psy ale umí!" Ruku jsem nepustil. Tu vidím jak přichází jiný pán v bílém plášti. Veterinář přišel chudákovi policajtovi pomoci. Cítím jen, jak se dotkl mé tlamy a místo policajtovi ruky tam dal svoji. "Hele, tenhle si o kousnutí dokonce říká!" Veterinář se žuchnutím dopadl na zem. "Ú, ty jsi tíha" Posadil jsem se mu na hruď a veterinář začal sípat. S úsměvem na tváři jsem vyplázl jazyk a takovýto obličej jsem ukázal policajtovi ,,Ty potvor…"
Řekl policajt a já zasunul jazyk do tlamy a procedil mezi zuby větu, která by mu vyrazila dech, kdyby rozuměl psům.
Ta věta totiž zněla " opovaž se to doříct, nebo zasednu i tebe stejně jako tohohle veterinářského houžvičku a místo policajta z tebe bude houbička na nádobí !!" Po této větě jsem opět vyplázl jazyk a policajt řekl, že takové psy, které vyzrajou nad tak chytrým policajtem jako je on, by měl dát do psího vězení, ale jelikož žádné neexistuje, a když, tak ne u nás, nechal mě být a místo toho se rozchechtal, že nemohl přestat a málem se ani nenadechl. Jeho dlouhý proslov, mě totiž nebavil, a tak jsem na veterinářově hrudi svinul své tělo do srdíčka. A veterinář? Ani se neptejte. Jen lapal po dechu. ,,Jak to, že je to zvíře tak chytrý…" potom říkal, že by měl policajt tu ,,Potvoru" odvézt, ale v tu chvíli jsem se na veterinářově hrudi postavil a výhružně zavrčel. No, a veterinář opět zalapal po dechu a omdlel. Z omdlení, nebo možná spánku povídal, že se nedal do boje s milým vlčáčkem, malým ňunínkem, jak říkala panička, nýbrž se zabijáckým bejkem, který ke všemu pije krev. Teď jsem vyskočil a stále ležícího veterináře kousl pořádně do břicha a hned seskočil. "Tumáš, a poznal jsi konečně, že nejsem býk, ale pes, jelikož býk neumí kousnout do břicha?" Policajt se chechtal, veterinář ječel a já kňučel. "Ten zmatek, ten zmatek! To snad nemůžete utichnout?" Policajt se přestal chechtat a mrkl na mě. Když jsem mu mrknutí oplatil, řekl mi hodný pejsek. Najednou mne chytil za kůži za krkem. Uchechtaný policajt křikl na veterináře "A ty přines vodítko! Co nejdřív!"
Veterinář podal policajtovi to vodítko. Ten mi ho připnul k obojku a potom řekl : "A dělej, jedeme."
Naložili mne do auta, kde jsem jako prve svinul do klubka své tělo. Policajt vážně pravil : "Kolego, nevíte, co tam ten pes dělá?" a trochu se uchechtl, když viděl, jak otvírám tlamu a zívnu si. Poté jsem opět vyplázl jazyk. Policajt se opět uchechtl a soustředil se víc na jízdu než na mne. Já jsem si nacvičoval další trik. Drbal jsem se za uchem a dělal při tom různé obličeje.
Policajt najednou zařval : "Uhni! Vždyť tě zajedu…" po chvíli větu dořekl: ,,…zajíci jeden pitomej!" Potom se opět otočil na mě. ,,Tak co Lenny?" A opět se rozchechtal, až mu tekly slzy, ale já mu je utřel tou nejjemnější žínkou, kterou jsem měl zrovna po ruce (pardon- po tlapce) svým jazykem. Policajt se otočil a opět vykřikl. Bum! ,,Bouračka, nic se nestalo, odneslo to jen auto. Nechce jet dál." Řekl klidně a zažertoval. "Nejdřív se podíváme do kapsy a potom na to, kolik takové policejní auto stojí." Zasmál jsem se a dodal jsem : " A potom na to, co je zvěrolékaři. Přijít o takovou hlavu a dobrou práci by nešlo!"
Nikomu nic opravdu nebylo, atak jsme šli tedy pěšky. Vždyť to bylo jen asi 20 km cesty. Došli jsme tam a já jsem olízl policajtovi nos a na veterináře jsem přátelsky skočil. Nikdo to nevydržel a dokonce i policajtovi ukápla slza, kterou mi otřel do kožichu.
"Oblíbil jsem si tě, Lenny" dodal policajt, pak se otočil a rychle zmizel. Doba, strávená v útulku, se mi zdála velmi dlouhá, ale byl to jenom týden. Všichni procházeli kolem mého kotce jaksi znechuceně. Jednou ale kolem mého kotce prošel policajt s veterinářem a ukázal mi listinu
"Milý Lenny,
tuším, asi správně, že se ti po mne stýská. Lenýšku, to je život!
I já ho mám těžký. Jak víš, poslední dobou jsi spotřeboval hodně suchárků a musela jsem ti je chodit kupovat. Teď je ale náledí a já si zlomila nohu. Musela jsem ihned do nemocnice, proto jsem se nevrátila. Navštívit mě přišli velmi milí lidé. Ti tě asi odchytili že? Pracovnice zde v nemocnici však říkají, že nemám mít se zlomenou nohou žádné zvíře. Předávám tě do dobrých rukou a určitě si za ten dopis rád. Nebýt těchto dvou velmi hodných pánů, co ti tento dopis donesli, jsi o mě neměl žádné zprávy. Budeš v péči těchto lidí. Pozdravuj všechny a možná navždy se s tebou loučí
Tvoje panička"
Takže od teďka jsme spolu. Jo, a policajt se aspoň má čemu chechtat a má konečně svého psa. Co? Já, že se na to koukám optimisticky? Hmm.. možná. Malinko se mi pořád po paničce stejská. Ale stejně je to jen doporučení a rada. Paní mně možná, při troše štěstí spatří. A při troše štěstí, spatříte vy moje třetí pokračování…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 4. března 2009 v 13:57 | Reagovat

Můj příběh

2 Diegitka Diegitka | Web | 4. března 2009 v 14:23 | Reagovat

Tohle je příběh od Elviky,proč tam nedáš jako zdroj?!?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama