Lennyho příběh 3.část

5. května 2008 v 21:10 | Kiki |  Psí příběhy
U policajta si žiju jako… jako král. Chodíme na procházky a jedna byla tak dlouhá, že když jsme se vrátili, ani jsem se neudržel na tlapách a usnul jsem.
Ovšem že na procházky jsme chodili když jsme měli volno, totiž, takový policejní pes nemá na práci jednu nebo dvě věci. Tu jsou drogy, tam veliké nebezpečí, inu, nic lehkého. Po paničce se mi ovšem také stýská jak psovi, což policajt poznal již druhý den co si mne odvezl. Jednou jsme šli na procházku a vidíme jak u jednoho domu kolem kterého prochází mladá dáma, zastavila motorka. A na ní byli dva lidi. Jeden hned seskočil a běžel k dámě. No, že voněl se říci nedá. A muž jí sebral kabelku. Potom se chystal naskočit na motorku a ….
Pán mi nic nemusel říkat. Ze zadu jsem na lupiče skočil a výhružně vrčel:"Vrrať té dámě tu kabelku ty lupiči, podvodníku a nevychovanče, nebo tě kousnu do krrku a bude po tobě. Jak si vůbec můžeš dovolit loupit takovou krrásnou slečnu co!? Vrrr haf!" A policajt skočil na lupiče a dal mu želízka. Kamarád lupiče, na motorce radši odjel. (Jo, a kdo myslí že při řeči na někoho trochu ráčkuji, je na velikém omylu. Jen se snažím pořádně zdůraznit písmenko R.) Páníček zavolal policii a mezitím si popovídal se svojí novou přítelkyní. V obličeji byl celý rudý a i já měl za chvíli o pozornost postaráno. "To je ale pěkný pejsek. A jak se jmenuje?" Policajt zrudl ještě víc a vykoktal: "Jmenuje se Lenny… Ehm…. Je to německý ovčák… ehm…" Dál už nemohl říci ani slovo. Vypravil ze sebe jen:"Přijďte prosím zítra na policejní stanici. Popovídáme si trochu." Štěkl jsem. No, uznejte, nemůžou se bavit jen mezi sebou. Já k nim taky patřím. Druhý den slečna přišla a povídá:"Dobrý den, jsem Marie Hrubomířova." Pán opět zčervenal a řekl :"A já jsem Milan Petr."
S Marii jsem chodil na procházky, pokud u nás byla. Mezi námi dvěma však bylo nějaké veliké přátelství. Když mě chtěla pohladit, dovolil jsem jí to až po té, co jsem jí olízl nos.
Milan se mnou chodil na procházky ale vždy zavolal do té nějaké policejní stanice kvůli zloději a tak. Jednou se mnou zašel do nějaké zahrady a pán mne převedl přes kladinu. No, převedl, nedokázal jsem to. Po chvíli chůze jsem spadl na tlamku. Vykvikl jsem bolestí. Pán se mnou šel tedy do další disciplíny a to mi řekl sedni a začal couvat. Šel do zadu, ale ušel stěží dva metry. Na chvíli strnul a pak zařval až to bylo slyšet přes celou zahradu. "Fuj, ty jsi ale potvora,tohle dělá policejní pes, ani minutu nesedí na místě potvůrko jedna!?"
Vyletěl jsem přes celé hřiště za pánem, předníma tlapama na něj skočil a veškerou sílu "přendal" do tlap, takže Milan byl za chvíli na zemi. Potom mi opět řekl sedni a zůstaň a šel pár metrů ode mne. Pochopil jsem. Tohle byl cvičák, o kterém pán pořád mluvil. Potom na mne zavolal:"Lenny!" Ihned jsem přiběhl a najednou se veškerá sláva točila okolo mne. "Výborně Lenny! Super!"
Došli jsme domů a Marie se nás zeptala jak bylo. Policajt- Milan odpověděl:,,Náš Lenny je chlapík, viď Lenýšku. Za to ti připravím, co nejdříve to půjde výlet, překvápko. Těšíš se?"
Přátelsky mne podrbal po bradě a já štěkl:,,Díky páníčku, výlety a překvápka, to je moje!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máš rád/a Ashley Tisdale?

Ano,moc 100% (4)
Jo 0% (0)
Trochu 0% (0)
No..ujde 0% (0)
Ne 0% (0)
Ne vůbec bleee 0% (0)

Komentáře

1 Elvika Elvika | Web | 4. března 2009 v 13:58 | Reagovat

Můj příběh

2 Diegitka Diegitka | Web | 4. března 2009 v 14:23 | Reagovat

Tohle je příběh od Elviky,proč tam nedáš jako zdroj?!?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama